Atletický klub Prostějov

Historie atletického klubu SK Železárny Prostějov

Období 1920 až 1939 - atletika v plenkách

Úplné začátky atletiky v Prostějově spadají již do roku 1912, činnost však byla přerušena první světovou válkou. Do ČAAU pak přijali atletický odbor SK Prostějov v roce 1920 jako v pořadí čtvrtý na Moravě. V meziválečném období vévodily oddílovému dění tři výrazné osobnosti. Byli to Jaroslav Vysloužil - Bachry, František Ošťádal a Miroslav Zikmund. První z nich atletiku nikdy aktivně neprovozoval, ale byl po dlouhá léta hybnou pákou klubu, druhý byl aktivním závodníkem, čelným funkcionářem a iniciátorem zrodu kroniky, třetí pak mistrem Čech a Moravy v hodu diskem, rozhodčím, trenérem a velkým propagátorem atletiky mezi mládeží.

Období 1939 až 1945 - za protektorátu

Za druhé světové války se možnost reprezentace zúžila jen na utkání Čechy - Morava. Ve skoku vysokém vynikala Jiřina Protivanská a zrodila se další budoucí hvězda prostějovské atletiky Jan Mrázek, jenž roku 1944 překonal letitý klubový rekord Jaroslava Lipčíka v běhu na 110 metrů překážek. V té době přišel z Prahy do Prostějova Ludvík Hájek, který sice aktivním atletem nebyl, ale nosil toto nádherné sportovní odvětví hluboko ve svém srdci. Byl rozhodčím a pracoval v mnoha funkcích oddílu i ve vyšších řídících složkách.

Období 1945 až 1948 - krátce po válce

Mistrem poválečné republiky ve skoku dalekém se stal Jan Mrázek, jenž poprvé překonal sedmimetrovou hranici. Jeho výkony v bězích na 110 metrů překážek motivovaly vedení oddílu k založení tradice Velkých cen města Prostějova v této disciplíně - první ročník vyhrál v roce 1947 právě Jan Mrázek. Velkou cenu také každoročně zdobí Memoriál dr. Eduarda Rozbořila (nalezl smrt v nacistické věznici) v hodu oštěpem.

Období 1948 až 1959 - velké změny a tápání

Po politickém převratu v roce 1948 nastaly veliké změny a až do roku 1959 se tápalo, měnilo se vyzkoušené za nové a nejisté. Nejdříve došlo ke spojení SK Prostějov se Sokolem II, vznikl Sokol ČSSZ a později TJ ČSSZ Prostějov, dále DSO Tatran, jehož následným sloučením s Baníkem, Slávií a Dynamem vznikla nakonec TJ Slovan Prostějov. V té době vylétl výkonnostně k nebi talentovaný sprinter Vladimír Dostál, první Prostějovan, který zaběhl stovku pod 11 vteřin. Rostislav Karger byl pak dalším z těch, kteří nezávodili, a přesto dali atletice mnoho. Nadmíru schopný byl zejména při získávání mládeže.

Období 1959 až 1990 - nástup TJ Železárny

Roku 1959 převzala všechny oddíly TJ Slovan nová TJ Železárny Prostějov, čímž začala nejdelší, třicetiletá etapa prostějovské atletiky. Oddíl v ní zaznamenal nebývalý rozmach z hlediska množství závodníků klubu i jejich výkonnosti. Hned v roce 1959 na sebe upozornil ve starším dorostu Milan Čečman, který se později zařadil mezi největší osobnosti klubu. V ČSR byl prvním běžcem, jenž dosáhl na 110 metrů překážek času pod 14 sekund, a po působení v Praze se do rodného města vrátil, aby po Janu Mrázkovi převzal funkci šéftrenéra TSM. V oddíle trénuje dodnes. Roku 1963 se rodí další výrazná osobnost naší atletiky, opět překážkář a reprezentant Československa František Slavotínek. Se svou ženou Hanou jsou dodnes hlavními osobami starajícími se o žákovské kategorie. Vynikající trenérská práce přinášela i další cenné ovoce - k nejlepším atletům ČSR patřili Jaroslav a Milan Kumstátové, Karel Řičánek, Josef Očenášek, Jaroslav Koukal, Václav Valášek, Rostislav Kovář, Aleš Zatloukal, Ivan Vévoda, Vladimír Vašulka, Ivo Spurný, Jiří Špaček, Robert Změlík, Šárka Slavíková, Radmila Laníková, Petra Slavotínková, Vladimíra Luběnková, Martin Síbr i mnozí další vesměs v mládežnických kategoriích. Mezinárodně nejúspěšnější z uvedeného výčtu Robert Změlík startoval v žákovské družstvu TJ Železárny dva roky, avšak vřelý vztah ke klubu zachovává dodneška. Největšího týmového úspěchu dosáhlo v roce 1962 družstvo mladších dorostenců, jež vybojovalo titul republikového přeborníka. Obrovským přínosem prostějovské královně sportů bylo zřízení Okresní základny lehké atletiky, později Tréninkového střediska mládeže a posléze Atletické třídy při ZŠ Sídliště svobody s trenéry Mrázkem, Čečmanem, manželi Slavotínkovými, Pavlem Čechákem, Josefem Šromem a dalšími. Vedle TJ Železárny rozvíjely atletickou činnost také TJ SZTŠ (zaměření na ženy - celkem devět republikových titulů, nejúspěšnější dlouholetá reprezentantka Marie Kejnarová, pracovité vedení v čele s Bohdanem Kousalem a Františkem Telíškem) v letech 1959 - 1979, a další ženský oddíl při TJ OP Prostějov (nejlepší závodnice Zdena Černá, předseda Alois Franta) v letech 1963 - 1966.

Období 1990 až 1993 - po sametové revoluci

Z TJ se zpětně stává staronový tradiční SK, název Železárny zůstává. Významných výsledků dosahují další mladí závodníci - titul mistra ČR získávají Martina Ježková, Michal Arnošt, Viktor Zbožínek a Martin Barva, řada dalších se objevuje v popředí výsledkových listin vrcholných moravských i českých soutěží. Roku 1993 si navíc mužský celek SK Železárny Prostějov vybojoval postup do první atletické ligy, mezi absolutní českou elitu.

Období 1993 až 2000 - ještě v živé paměti

SK Prostějov se pro lepší přizpůsobení novým společenským podmínkám rozdělilo na samostatně hospodařící subjekty, při čemž atleti přijali název Atletický klub Železárny Prostějov. V jeho řadách se do republikové špičky prosadila dlouhá řada mladých nadějných atletů a atletek, z nichž jmenujme alespoň ty nejúspěšnější: sestry Helena a Marie Volné, Veronika Mráčková, Jan Šindelka, Martin Šídlo, Michal Znojil, Martin Benda, Jiří Novák, Jan Svoboda, Radim Jebavý, Lucie Coufalová, Jitka Zatloukalová, Kateřina Burešová, Hana Francová, Petr Tománek, Marcela Mrňková, Petr Šuškleb, Marcel Páč, Martin Barva, Tomáš Vychodil, Darina Černá, bratři Robert a Pavel Vaculkovi, Dalibor Ovečka, Jan Jelínek, na mnohé další nezbývá prostor. Trenéři Čečman, manželé Slavotínkovi, Miroslav Jebavý st., Tom Vychodil, Robert Vaculka, Ovečka, Novák ml. dovedli k republikovým metám rovněž družstva AK Železárny v týmových soutěžích ČR. Z řady čelních umístění v rámci Moravy nejvíce ční 3. místo dorostenek ve finále ČR 1998 a 5. příčka starších žákyň ve finále ČR 1996.

Zpracovali s dostupných materiálů: Kadlec, Sonnevend.